Po čem manažeři touží a co potřebují

Každý zkušenější obchodník vám řekne, že chtít není to samé jako potřebovat. Každý zkušenější psycholog vám to potvrdí.

Pojďme se na toto téma podívat očima manažera.

Manažer (a nejen on) každou situaci, vztah, či událost může vidět čtyřmi způsoby:

Po čem manažeři touží a co potřebují.
Z této tabulky vychází 4 různé oblasti:

  • Nechce a nepotřebuje = oblast nezájmu
  • Nechce, ale potřebuje = oblast nevědomosti
  • Chce, ale nepotřebuje = oblast omylu
  • Chce a potřebuje = oblast zájmu

První a čtvrtá oblast je ve většině případů opřená o manažerovo poznání nebo zkušenosti. Manažer si uvědomuje své potřeby (nebo potřeby firmy, podřízených). Také to ale může být jen náhoda, která vede manažera ke konkrétnímu rozhodnutí. V tomto případě se jedná o nevědomé chování.

Která rozhodnutí myslíte, že jsou z hlediska vedení lidí či firmy žádanější?

Ve svých trénincích se řídím heslem: Když chci na sobě (ve firmě, u zaměstnanců) něco změnit, musím nejdříve vědět (si uvědomit), co to má být. CO, PROČ A JAK. Stejné heslo se dá využít i pro zpětnou vazbu. Druzí nám tak pomohou uvědomit si, co děláme dobře a co je naopak dobré změnit.

A jak jsou na tom oblasti nevědomosti a omylu? Možná bych je označil za oblasti nepodložené touhy či falešného chtíče.

Manažeři a nejen oni velice často odmítají, co potřebujíchtějí, co vůbec nepotřebují. Proč?

Zeptejte se manažerů, či vedoucích pracovníků, jaký by chtěli mít vztah se svými podřízenými. Nebo se zeptejte sami sebe ☺.

Zde jsou příklady omylů, které píší účastníci mých školení:

CHCI:

  • mít všechno pod kontrolou, o všem (do detailu) vědět
  • mít se všemi pracovníky kamarádský vztah
  • být (všemi) oblíben-a a uznáván-a
  • být (ve své komunikaci) vždy upřímný-á a otevřený-á
  • (všechny) svěřené pracovníky neustále rozvíjet a motivovat
  • být svým lidem (neustále) nablízku pro pomoc či radu

Co manažeři chtějí

Proč uvedené „ušlechtilé“ touhy zasluhují korekci? Opravdu to co chci, nutně potřebuji? Uveďme to jednoduše:

  • Mít všechno pod kontrolou, o všem (do detailu) vědět – pak by nefungovalo delegování!
  • Mít se všemi pracovníky kamarádský vztah – je to proti přirozenosti lidské psychiky!
  • Být (všemi) oblíben-a a uznáván-a – tady jde o poruchu ega vedoucí-ho!
  • Být (ve své komunikaci) vždy upřímný-á a otevřený-á – a tím pádem nebýt nikdy taktní ani empatický-á?
  • (Všechny) svěřené pracovníky neustále rozvíjet a motivovat – takže nemít individuální přístup, nedokázat zohlednit jejich osobnost nebo nemít cit pro situaci?
  • Být svým lidem (neustále) nablízku pro pomoc či radu – takže je nevychovávat k samostatnosti a k vlastní zodpovědnosti?

Určitě bych mohl ve výčtu falešných tužeb pokračovat. Napište mi je do komentářů. Já si zatím na příště připravím Manažerské noční můry!

Přeji vám spoustu krásných jarních vědomých zážitků a poznání!

Autor: Martin Padalík                                                               Martin Padalík

Komentáře
  1. Jarka Švehlová Marešová napsal:

    Zdravím Vás všechny a jednotlivě každého zvlášť ! Život bychom si měli rozdělit na 4 stadia- dětství a celkově období nasávání základních vědomostí a schopností pro život nutných(cca 0-25 let). -v tomto období nevím co chci, ani zatím nevím co potřebuji
    2,stadium-období budování vztahů, pracovních pozic, rodiny,získávání majetku ( cca 25-45 let věku) – v podstatě je to cílený denní boj o práci a finance, ale vybudujeme si každý základy ( na nichž můžeme stavět – buď další papírovou krabici pod větším mostem, nebo chatu v krásné rekreační oblasti nebo stan uprostřed úžasné louky.. dle libosti každého z nás..)
    pro další etapy života. Podle mne je to nejdůležitější období života, aby si člověk stanovil nějaký cíl – malý, menší, malinký a i mnohaletý….
    Směr cesty je důležitý, ale je vhodně ho i umět změnit… nebo úplně otočit..
    Je dobré mít odvahu to umět udělat.
    3,stadium je cca 45-65 let věkových, kdy člověk už dělá jen malé “dostavby” toho, co v životě vybudoval…. doopraví střechu a cestu…. a dokud má fyzickou sílu, užívá všeho, co může- cestování, sportování, a konečně má dostatek času i na přátele….. na vnoučata, protože děti ( na které nebyl čas) odrostly. Bohužel.
    4,stadium života je stabilní a je krásné, když je aspoň trochu aktivní a ve společnosti rodinných členů a přátel…. V každém z těchto životních stadií máte jiné potřeby, názory….
    Vidím tu komentáře mladých manažerů…. ti, kteří jsou plni síly a bijí se jako o život den co den…. je to dobře, protože to celou společnost posunuje.
    Bohužel jim někdy chybí schopnost pochopit, že ti věkově pokročilejší mají jiné potřeby a cíle, rozdílné chtění i životní cíle. Občas je mi z toho smutno, pak si řeknu nebuď “baba” – zvednu hlavu a tlačím znovu ” svou káru dál “….
    ale pak mne utluče nezájem lidí o cestu dál, dopředu…. a já skutečně vzdávám a přestávám se snažit vést své kroky vpřed. Potom couvnu – nadechnu se, shodím všechny povinnosti a starosti…. vezmu foťák a jedu fotit les a Vydru…
    už prostě nemůžu… po těch všech letech cílů… vedení… sporů a soudů s úředníky o to či ono…. už NECHCI NIC. jaké je tohle stadium ?

  2. Václav Novotný napsal:

    Ako manažéra ma zaujala otázka “být oblíben a uznáván”. Je pravdou, že pachtiť sa za týmto je falošný údaj. To čo je pre manažéra podstatná vlastnosť – je byť úspešný. A keď je úspešný, v očiach tých čo skutočne produkujú bude aj obľúbený a uznávaný. Naopak to nejde. Jednoducho na tých čo neprodukujú nemôže byť milý. Vašo http://www.consultpoint.sk

  3. Tomáš Stodůlka napsal:

    Přímost a otevřenost se vždy vyplatí. Můžete jimi učit “protivníka” nebo obchodního partnera. Přitom rozvíjíte schopnost vyznat se v lidech a víte s kým máte tu čest… Pokud někoho takové jednání uráží, je to jen jeho problém a takové pokrytecké třesavky nemají v byznysu co dělat.

  4. Jiří Škrabánek napsal:

    Každá mince má dvě strany a je na nás abychom určili vhodnou rovnováhu pro danou sitauci a to může být někdy oříšek, obzvlášť pokud emoce hrají prim.

  5. Zdeněk Schlappl napsal:

    Jsem přímý a otevřený ke komunikaci, tato upřímnost se mně několikrát vymstila, hlavně ve vztahu k ženám. Člověk musí být i trochu diplomatický a jednat opatrně, Setkal jsem se se všemi typy, ale jen stejně otevřený člověk je vhodný k římému jednání. Někdo se hned urazí, jiný podobnou komunikaci neunese. Lepší je mít méně přátel, ale dobrých než se podbízet někomu, jen abych mu ve všem dal za pravdu a byl u něho hezký. Děkuji, Z.S.

    PS: Nemám moc času, v srpnu mě čeká další operace a musím se na ni připravit. Moje obrna komplikuje vztahy, s někter ými přáteli se setkávám jen v popisech a na internetu. I takové přátelství a upřímná slova hodně posilují a vlévají pozitivní energií.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..