Zabiják kreativity

Představte si, že jste úspěšný/-á. Jde Vám to? Jaká představa Vám naskočí? Vybaví se Vám něco konkrétního nebo je to spíše série střípků, záblesky mozaiky drobných útržkových pocitů znázorněné nejasnými obrazy? To vás teda lituji.

Umět si něco představit je totiž základ. Když na trénincích používáme řízenou představivost (nebo chcete-li „řízené denní snění“) jako metodu workshopu respektive brainstormingu, nezřídka se účastníci dostávají do úzkých, když mají vymyslet nějaké netradiční řešení jejich úkolu. Ono „to si ani neumím představit“ představuje totiž myšlenkový blok, překážku v jejich kreativní činnosti a tím pádem potom – což je ještě horší věc – blok v realizaci, v převedení nějakého jejich nápadu do praxe.

Příklad 1: Manžel říká manželce: To si vůbec nedokážu představit, že by tvoje máma s námi bydlela!

Příklad 2: Obchodník říká: To si ani nedokážu představit, že bych měl 4 akviziční schůzky denně!

Když říkáme, že si něco neumíme představit, dáváme zamýšlenému návrhu/řešení nálepku „to je nemožné“, „toto nepůjde“! Blokujeme se tím, brzdíme. A dost možná i vzdalujeme od našeho úspěchu!

Řešení příkladu 1: Manžel si klade otázku: Jak to zařídíme, aby to u nás v pohodě fungovalo, když by tu s námi ta tchýně bydlela? A v jeho představách se objevuje klec, možná jako symbol určitých pravidel a mantinelů, které je potřeba stanovit komunikačně nebo vybudovat hmatatelně…

Řešení příkladu 2: Obchodník si říká: Jak si to rozvrhnu v kalendáři, abych ty 4 schůzky stihnul? Jak na to budu myslet při navolávání těchto termínů? A už si představuje časy v jednom dnu, na kdy si bude domlouvat klientská setkání; možná si představuje i dny, ve kterých je uvedený cíl reálný…

Úsudek „To nepůjde“ (nebo moderněji řečeno „To nedám“) je opravdu zabiják kreativity, vnitřní vrah našeho úspěchu. Zapomeňte na tuto větu, chcete-li se někam dostat, něco dosáhnout. Za touto větou se ukrývají totiž věty dvě: Do toho se mi nechce nebo To neumím.

Věta Do toho se mi nechce je vyjádřením nedostatku motivace (uvedený cíl pro mne není dostatečně lákavý nebo přínosný) nebo třeba i vyjádřením strachu, obav ze selhání (do toho nepůjdu, protože se bojím selhání, neúspěchu).

A věta To neumím? No každopádně by neměla být použita jako alibi/výmluva pro uvedené řešení, ale jako úkol vyjádřený větou Co konkrétně se potřebuji naučit, abych to zvládl-a?Zabiják kreativity

Když to celé shrneme, když chceme něčeho dosáhnout:

  1. Je třeba si o tom udělat konkrétní vizualizovanou představu
  2. Je třeba zabít zabijácké věty To nejde, To nedám, To nepůjde větami: Jak to udělám, aby to šlo? Co tím získám, když to zvládnu a vyjde to? Co bude nutné změnit, aby to vyšlo?
  3. No a hlavně: nezůstat pouze u přemýšlení a plánů, ale zvednout zadek a jít do toho!

 

Přeji vám pro tento týden hodně úspěchů – ať už v podobě množství akvizičních schůzek nebo ubytovaných tchýní!

Autor: Martin Padalík

Martin Padalík

PS. Manažerky a manažeři znají dozajista větu „To nejde“ od některých svých podřízených… Teď už víte, že tato věta neexistuje, že existuje pouze „Nechce se mi“ nebo „To neumím“. Napište mi, jak se vám u vašich lidí daří překlápět je z výmluv do řešení!

Komentáře
  1. Pingback: Anonym

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..