Většina z nás si žije lépe, než si žil kterýkoliv český král

Většina z nás si žije skvěle. Ba přímo královsky. Vlastně, dokonce se máme mnohem lépe, než se mívali čeští králové.

Karel IV., Přemysl Otakar II., Rudolf II. a další velikáni se nikdy neměli tak dobře,
jako se máme my dnes.

Napadlo Vás někdy porovnat svůj život například s Přemyslovci? Co myslíte, byla
pro ně samozřejmost teplá a pitná voda z kohoutku a to hned v několika místnostech jejich hradu? Měli tak kvalitní a pohodlné matrace, jako máme my dnes? Teplé a lehké deky z dutého vlákna se saténovým povlečením, lampičku na čtení, splachovací
a voňavou toaletu… ?

Když se rozhodneme cestovat, nejen že jsme tam mnohem dříve, ale máme
i vyhřívané sedačky (někteří i s funkcí masáže), cestou nám hraje rádio, vždy trefíme díky navigaci… Jak dlouho asi trvalo královi dojet do Vídně? Týden? A jak dlouho to trvá nám dnes? 12 hodin, když vyrážíme z Los Angeles.

Představte si, jak by se Přemyslu Otakarovi II. asi líbilo, kdyby měl na hradě neustále 22°C. V zimě i v létě. Dokonce vyhřívanou podlahu. I na svých cestách by měl neustále stejnou teplotu. V zimě topení, v létě klimatizaci. Lehké a příjemné funkční oblečení (nepromokavé), pohodlné boty všech barev …

Když se král rozhodl někomu napsat, trvalo řadu dní, než posel zprávu donesl. Dnes pošleme e-mail a zpráva je u svého adresáta během několika vteřin.

Nemluvím ani o mobilech, televizi, rádiu a třeba i nádobí. Pravda, to sice asi krále tolik nezajímalo, ale ani v královské kuchyni nebylo tak skvělé nádobí, jako máme dnes všichni doma. A indukční sporák byste tam asi také nenašli.

A co třeba jídlo? Měl král k dispozici kdykoliv exotické ovoce? Měl král k jídlu kdykoliv
a cokoliv, co si umanul? Jídlo z celého světa, pití z celého světa. Vše k dispozici hned. Teď. V nejbližším obchodě. V létě i v zimě.

Máme kolem sebe mnohem větší knihovny, než měl král. Vlastě většinu informací zjistíme během vteřiny díky počítači a internetu. Když máme horečku, vezmeme si tabletku. Máme skvělé doktory a zubaře, dokonce mnohem lepší a schopnější, než měl jakýkoliv císař! Naše děti si mohou vybrat z celé řady vysokých škol. Už dávno neplatí, že jediná univerzita je jen v Praze.

Kdykoliv si zajdeme do sauny, římských lázní, nebo jít do divadla. Z kolika představení si denně mohla vybrat například Marie Terezie, co myslíte?

A k tomu všemu, nemusíme se obávat o svůj život. Většinu z nás asi nechce nikdo otrávit či získat naše privilegia 🙂
Žijeme lépe než králové

Škoda jen, že to všechno, co máme, neumíme většinou využít k tomu, abychom si svůj život opravdu užívali. Abychom byli šťastní. Kdy jindy, než dnes, mohli být lidé opravdu šťastní?

Víte, a nemusíme ani chodit do středověku. Stačí se podívat na Afriku, Mongolsko, některé části Indie či třeba do střední Ameriky. Jak jsou na tom oni v porovnání
s námi?

Nebyla vlastně výhra narodit se tam, kde jsme se narodili? Máme se dobře nebo špatně? Přijímejme s pokorou věci, které považujeme za samozřejmé. A hned budeme mít větší radost ze života.

Tak co? Máme se špatně nebo ne? Opravdu nám něco chybí? Napište mi, zda byste měnili třeba s Rudolfem II. 🙂

Pepa Cvrček (z týmu Petra Urbance)

Josef Cvrček

Komentáře

  • Alena Marie Jopková 30.11.2016 16:48

    Všem přeji krásný den. Se zájmem jsem si přečetla článek i několik komentářů. Srovnávat, či nesrovnávat? Žiju na vesnici na Šumavě v rodinném domě s matkou a dcerou. Většina práce je na mě. Někdy jsem z toho už hodně skleslá, vše, co je tu krásné a zdravé, je vykoupeno tvrdou prací. Když je mi těžko, myslím velmi podobně jako bylo řečeno v článku. Vzpomenu si na lidi ve světě, kteří nemají mnohdy ani střechu nad hlavou, např. kvůli válkám, nebo přírodním katastrofám, myslím na lidi v chudých částech světa, na děti. Můj pohled se mění. Vše je jen o nás, o tom, jak chceme vidět svět kolem nás. Souhlasím, že jde jen o naši vlastní volbu. Kdysi jsem byla velký optimista, postupně jsem se měnila a viděla mnohem méně radosti a byla hodně nespokojená a teď se zase učím vidět to dobré a nadějné. Musela jsem hodně ztratit, abych zase začala nacházet. A nacházím. V každém jednom okamžiku se rozhoduji, jestli mě daná situace naštve (což je velmi snadné), nebo jestli se podívám nato, co dobrého mi ta situace přinesla. Vždy najdu něco dobrého, pravda, někdy mi to trvá déle:-). Všem nám přeji, abychom měli oči i srdce otevřené pro dobré stránky situací i lidí. Ať se Vám vše daří.

  • daniela 30.11.2016 13:54

    Akékoľvek porovnávanie je hlúposť. Sme každý jeden jedinečný, žijeme v jedinečnej dobe, každý jeden deň je jedinečný a neopakovateľný, každý jeden osud a život je jedinečný.

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.