Nestíhám. Zastavte prosím čas!
Chci být úspěšný, mít krásný dům, rychlé auto …
Ale nestíhám.
Můžete zastavit ten čas?
Chci sedět se svými přáteli, hrát si se svými dětmi,
chodit do kavárny, do kina, bavit se a užívat.
Ale nemám čas!
Kéž by se tak zastavil!
Chci běhat po pláži, tančit s motýly, pozorovat hvězdy,
dýchat čerstvý ranní vzduch, poznávat krásu světa.
Tolik toho chci.
Zastavte už konečně ten čas!
Pospíchám. Ale stále to nestačí.
A tak pospíchám ještě víc!
Ale pořád nic nestíhám! Proč?
Pro Boha, zastavte už někdo ten čas!
Tolik jsi toho chtěl.
Ale nestihl jsi nic.
Prohrál jsi.
Tvůj čas
se zastavil.
Život ti protekl mezi prsty.
Tohle sis přál?
Říkali ti: „Nestíháš? No tak přidej!“
A tak jsi přidal.
Pořád jsi se někam hnal …
Teď už víš.
Stačilo málo.
Stačilo se zastavit.
A měl bys tolik času,
kolik by sis jen přál …
Autor: Peter Urbanec a Josef Cvrček
Môj svokor vetu že mám času koľko chcem používa veľmi často. Po prečítaní týchto riadkov som sa pozastavila.
Určite sú na zamyslenie.
Život je součet událostí, ne časových jednotek.