Umíte přijmout pochvalu?

Pozor! Stačí pár slov a vnímavý člověk o Vás ví naprosto vše!

Někdy stačí jen pár nevinných slov a prozradíte na sebe mnohem více, než byste si přáli. Stačí, pokud jste ve společnosti někoho moudrého, kdo umí opravdu dobře naslouchat.

Podívejme se na to ale i obráceně. Po přečtení tohoto článku možná budete vědět hodně o lidech kolem Vás. Ale jen tehdy, pokud budete opravdu dobře naslouchat ☺

Umíte přijmout pochvalu?

Pojďme si nyní představit, jaké to bylo, když nás naposledy někdo pochválil.

Náš šéf, partner, zákazník, kamarádka …

Co konkrétně jsme odpověděli? Měli jsme tendenci tuto pochvalu bagatelizovat?

„To nestojí za řeč.“

„Ty máš také pěkné šaty.“

„To bylo i díky Václavovi a Kateřině.“

„Vždyť to byla maličkost.“

Nebo jsme si svou pochvalu pořádně vychutnali?

„Děkuju, to jsi mi udělala radost!“

„Pěkně se to poslouchá, jsem moc rád, že sis toho všiml.“

Co myslíte. Dal by se podle odpovědi odhadnout náš charakter?

Tak schválně: Jaký typ odpovědi bude volit sebevědomý a úspěšný člověk? Tipněte si.

A jaký typ bude zpravidla volit člověk, který si není jistý sám sebou? Který zatím nemá dostatečně rád sám sebe a příliš nevěří tomu, že by mohl něco dokázat?

Ano, lidé, kteří moc nevěří v sebe sama, zpravidla od pochvaly rychle utíkají. Hledají nejrůznější únikové cesty.

Jedna z nich je taková, že pochvalu okamžitě odehrají zpět: „Tobě to dnes také sluší, máš krásné triko“. Další je schovávání se za ostatní: „To není jen má zásluha“.

Vím, v některých případech by mohlo jít o projev skromnosti …

Opravdu? Je snad něco neskromného na tom přijmout zaslouženou pochvalu?

umíte přijmout pochvalu

Pochvala má ohromnou energii, využijme ji!

Je to trochu paradox. Pokud si někdo není úplně jistý sám sebou, jeho podvědomí ho nutí od pochvaly utíkat. Přitom je to právě upřímná pochvala, kdo by mu mohl sebevědomí trochu dodat.

Sebevědomí se nezíská několika velkými úspěchy. Ale velkou dávkou malých úspěchů. A pochvala je přeci verbálním potvrzením jednoho takového malého úspěchu.

Co dělat, když mne u pochvaly přepadá ostych, stud?

Zkuste vypnout své emoce! Svého automatického robota, který způsobuje automatické reakce. Možná to vypadá složitě, ale už jen uvědomění: „Teď to přišlo, teď mne někdo chválí, počkej, nech ho domluvit …“, nám hodně pomůže.

Nehodnoťme situaci. Jen jí pozorujme a vnímejme, ale nepřiřazujme jí jakýkoliv emoční náboj. Na to bude dost času později.

Neskákejme řečníkovi do řeči. Nechme ho v klidu vyjádřit, co cítí. Až do konce. Vždyť třeba uslyšíme další krásná slova na svou adresu, která bychom v případě našeho předčasného vstupu neslyšeli.

Uvidíte, že když člověk přemůže automatického robota a dá si chvilku času, bude mít z pochvaly mnohem lepší pocit a nabije se mnohem větší energií.

A co když Vám někdo děkuje?

Jak odpovíte, když Vám právě poděkoval Váš kolega v práci za to, že jste za něj vyřídili nějaký email?

Většina z nás opět spustí automatického robota a odpovíme tak, jak jsme byli naučeni:

„Není zač“.

Opravdu není zač? Opravdu naše práce a náš čas nemají žádnou hodnotu? Opravdu jsme svému kolegovi vůbec nepomohli? Jaký vzkaz tímto souslovím předáváme?

Dáváme tím najevo, že si vážíme svého času a sebe?

A co kdybychom raději odpověděli: „Rádo se stalo“.

Opět se zamysleme nad tím, jaké neverbální vzkazy může v tomto případě předávat naše dobře míněná odpověď.

Nejsem fanda Američanů, ale jejich: „You are welcome,“ bych rozhodně nepřekládal, jako není zač. ☺

Nejvíce člověk zjistí nasloucháním

Inu, někdy stačí jen pozorně naslouchat a dozvíte se o lidech více, než kdybyste s nimi mluvili celé večery.

Chválíte rádi? Jaká slova chvály používáte Vy? Zalije Vás ruměnec, když Vám někdo vysekne kompliment? A co takhle zaklínadlo “Není zač” – používáte jej? Podělte se s námi o své zkušenosti! 

 

autor: Josef Cvrček   Josef Cvrček

Komentáře
  1. Miroslav Pecha napsal:

    Když mi někdo na poděkování odpoví: “Není zač!”, mám pro něho (podle času na případnou debatu) jednu ze dvou odpovědí.
    1) “Kdyby nebylo zač, tak Vám neděkuji!”
    2) Už jste někdy přemýšlel(a) o tom, proč říkáte, že není zač?

    Pro mne je – tato zcela automatická odpověď – vděčným tématem k rozhovoru, případně i k seznámení.
    Mnohokrát jsem již slyšel odpověď: “To se běžně říká.” Mně však z toho zní: “To jsem se naučil(a) už jako malé dítě.”
    Hmm, kolik takových automatických programů asi používáme? Jak moc nám na cestě životem pomáhají? Jak moc obohatíme náš život, když automatické programy nahradíme kreativními (aktuálními)?
    —————————
    Možná je to i téma na novou povídku: “Jak mudrovat, když není zač”. Mudrujte a mějte se při tom báječně. Mirek Pecha

  2. Jaromír Chudárek napsal:

    Taky nejsem přesvědčený, že se to dá tak jednoznačně naroubovat na každého člověka. Vždyť i černobílá fotka se skládá z nekonečného množství šedých odstínů, tedy alespoň ta mokrá filmová…
    Poctivého perfekcionismu je v dnešní době pohříchu málo, tak bych se trochu přimluvil za opravu této věty: “Přitom je to právě upřímná pochvala, kdo by mu mohl sebevědomí trochu dodat.” Myslím, že správně by mělo být “…co by mu mohlo…”
    Ale vysokoškolsky jsem to nestudoval, tak v případě mého omylu se omlouvám.

  3. vlasta napsal:

    Dobrý den,
    myšlenka zajímavá, ráda čtu, jen tentokrát ten pravopis se nepovedl 🙂

    • zdenkakamiska@gmail.com napsal:

      Vlasto, pravopis jsme napravili – snad pro nas mate pochopeni. Omlouvam se, ze Vas chybka prastila do oka. Ale vse zle je pro neco dobre, vime, ze mame pozorne ctenare, kteri clanek jen “nekonzumuji”, ale vychutnavaji…Diky za Vas komentar. Zdenka

  4. Mária Danišová napsal:

    Dnes mi zavolala moja priateľka a s radosťou v hlase mi poďakovala za pomoc, ktorou som je pomohla vyriešiť jej nepriaznivú finančnú otázku. V minulosti by bola moja odpoveď “nie je začo”. Dnes som jej však povedala. “Som rada, že som Ti pomohla. urobilo mi to radosť, že sme Tvoj problém vyriešili mojim návrhom a prišla Ti priaznivé odpoveď.”

  5. Dalis napsal:

    Tak jednoduché to není. Ta reakce, že se ošívá a neverbálně dává najevo, že je v rozpacích není nízkým sebevědomím, ale povahou.

    Lidí, kteří nejsou rádi středem pozornosti a dobře odvedenou práci považují za samozřejmost se pro pochvale takto kroutí, Ale to neznamená, že se jim to nelíbí. Můžete je chválit ještě víc, dělá jim to dobře. Ale nikdy se nebudou přetvařovat a předstírat, že si pochvalu vychutnávají, protože nemají sklony vyvyšovat se nad ostatní anebo se příliš prosazovat nebo projevovat.

    • George Burian napsal:

      Cely clanek je sice o pochvale, ale je to pouze priklad, jak poznat povahu cloveka. Nezalezi na tom, jestli se cloveku pochvala libi nebo nelibi, ale jak na ni z podstaty sve povahy reaguje. Clovek, ktery se pri pochvale krouti ma proste podstatne mensi sanci prorazit jako ten, ktery si pochvalu uziva. Stejne se to da poznat treba na workshopech. Velice dobre se to dalo poznat na vojne. Proste kdo nemel povahu se prosadit, delal rajony.

Napsat komentář: zdenkakamiska@gmail.com Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..