Jarní (ne)únava

Jarní únava? To jsou kecy!

Jarní únava totiž neexistuje.

Jsou to výmluvy, omluvy, ospravedlnění, takové „okecávání” záchvatu přirozené lidské vlastnosti, kterou je lenost.

Nerad lidi škatulkuji, nechci nikoho ani soudit, avšak dnes se – v souvislosti s tématem únava – s vámi podělím o jednu svou zajímavou zkušenost. Ve své praxi trenéra osobnostního rozvoje jsem totiž poznal 3 typy lidí.

Typ A

První skupina, označme ji pro zjednodušení typem A, jsou lidé akční, aktivní, činorodí, kteří neznají ani pojem lenost ani pojem nuda. Únavu řeší zpravidla změnou aktivní činnosti, nezahálejí. Také svou dovolenou mají ne pro válení se na pláži, ale pro poznávání jiných míst nebo pro naplnění jiných aktivit, na které přes rok nemají čas. Pozor, nemusí se ale jednat nutně o workoholiky.

Typ B

Osobnosti typu B jsou lidé takzvaně selektivně aktivní. Umí se „zažrat“ do určitého tématu nebo úkolu nebo i třeba do realizace nějakého podnikatelského plánu, avšak jejich chuť, energie, zájem, nasazení nebo chcete-li motivace přichází a odchází jakoby ve vlnách: dokáží se tak jeden den roztrhat a druhý prospat, jeden týden „postavit katedrálu“ a druhý týden se pak klidně oddávat jenom neproduktivnímu nicnedělání. Pozor: uvedené vlny však nemusí nutně přinášet souběžné snížení nebo zvýšení zodpovědnosti (za splněné úkoly, výsledky, za život) těchto lidí.

Typ C

Třetí typ lidí, typ C, tvoří lidé, kteří jsou pohodlní a mnohdy i líní. Do této skupiny lidí patří i ti, kteří podnikají a pracují „pouze v sebeobraně“, aktivitu berou zpravidla jako nutné zlo. A protože nic není pouze černobílé: tak jako lidé ze skupiny A si zalenoší pouze občas, tak lidé ze skupiny C zaberou a něco dokážou taky pouze občas. Jinak spíše trpně přežívají, aktivitě se vyhýbají. Nedávno jsem na sociální síti viděl k tomuto tématu hezký příklad:

Když uznáme existenci těchto typů lidí, můžeme pak diskutovat o tom, lidé kterého to typu mají největší šanci být v životě úspěšnými:

Na jednu stranu víme, že knihovny jsou plné příběhů slavných osobností typu A, které si odříkaly a makaly a dosáhly milionových impérií. Nevím, jak vy, ale já bral vždycky tyto životopisy s rezervou, působily na mne totiž přespříliš učebnicově… Jsem zvědavý, kdy konzultanti a manažeři a nejen oni už konečně přestanou adorovat Steva Jobse a najdou si jinou modlu :-).

Na straně druhé existuje teze o lenosti jako hybatelce pokroku, která říká, že lidé přece vynalézali, objevovali, hledali efektivní (krátké, nenáročné, nenákladné…) cesty z důvodů své lenosti, pro svou pohodlnost. Proč ne, i Pánbůh tvořil i odpočíval. Tato teze mi sedí spíše na lidi typu B, v žádném případě na áčka nebo céčka.

A lidé typu C, mohou ti něčeho výjimečného dosáhnout? Jasně že jo, tito lidé jsou zpravidla mistry v tom, jak si svou lenost a demotivaci omlouvají a odůvodňují. „Dnes na tu procházku není vhodné počasí“, „Tento týden mám rýmu, tak do kina nepůjdu“, „Jíst zdravě a hubnout začnu, až dojím to všechno (nezdravé), co mám v ledničce“… Výmluvy, to hledání „Proč něco nejde, nepůjde, nebude fungovat“ jsou pro mne jednoznačně takový looser songs, písničky nuly, břídila, prohrávajícího.

Když náš světadíl opustí zima, postupně se zvýší možnost aktivit, které člověk může nebo by mohl nebo i by měl dělat.

Co vy, začnete zpívat písničku s refrénem jarní únava, nebo pracujete na svých cílech bez ohledu na roční období?

Ke kterému typu lidí byste se přiřadili?

Přeji vám hodně sluníčka! 

Martin Padalík