NEHRAJME SI NA VĚŠTCE – INTERPRETACE UDÁLOSTÍ

Jednoho dne jsem měl v Praze velmi důležitou schůzku. Záleželo mi na tom, aby vše dopadlo na jedničku a já tak získal velkou a opravdu zajímavou zakázku.

Jak už to tak chodí, čím víc člověk chce, tím hůře to jde. A nejinak to bylo i v mém případě. Vstal jsem špatnou nohou. A co hůř, výrazně déle, než jsem plánoval …

Možná to znáte sami. Ukvapeně na sebe hodíte nějaké oblečení, do sebe nějaké jídlo
a s rozepnutou aktovkou i značnou nervozitou vybíháte ven před dům. Nastartujete, vyrazíte plnou rychlostí vpřed a hned za prvním blokem si vzpomenete: Telefon! Nemám telefon!

Jak asi klientovi zavoláte, že máte pár minut zpoždění? A co když budete mít problém se v davu lidí najít?

Bez telefonu to zkrátka nejde!

Vyhodíte blinkr a naštvaní sami na sebe se vracíte před dům. Máte rychlost vichřice. Otočíte celý byt na ruby, než ho konečně najdete.

Znovu se opakuje rychlý odjezd. Všichni kolem Vás jsou neuvěřitelně pomalí. Auta jezdí pomalu, chodci chodí pomalu a za zatáčkou … Popeláři!

V tu chvíli už nevydržíte a padají první sprostá slova a nadávky. Všichni kolem Vás jsou nyní příčinou toho, že Vaše už tak velké zpoždění ještě více narůstá.

Co se ale dá dělat. Konečně jste vyrazili z města a jste na dálnici. Kvůli vracení se
pro telefon a kvůli „pomalým“ řidičům máte 10 minut zpoždění.

To ještě není tak strašné. Ale …

Kolona. Nervózně dobrzdíte a ihned ladíte rádio: „Pozor na 45km D5 směrem
na Prahu se stala vážná dopravní nehoda. Kolona má v tuto chvíli přibližně 2 km
a zdržení minimálně na půl hodiny…“

Chvíli nadáváte.

Pak zoufale hledáte v navigaci možnost, jak to objet. Bohužel. Poslední sjezd je kilometr za Vámi. A další až za nehodou.

Potupně rezignujete.

Už víte, že se ta důležitá schůzka neuskuteční. S největší pravděpodobností jste právě přišli o zakázku roku. Je Vám na nic.

Zastavme ale nyní tento příběh. Příběh, který se doopravdy stal, který jsem si před několikalety na vlastní kůži prožil. Příběh, který otočil můj život naruby.

NEHRAJME SI NA VĚŠTCE – INTERPRETACE UDÁLOSTÍ

Často míváme tendenci posuzovat vše, co se kolem nás děje. Něco je dobré a něco zas špatné.

Dobré je dorazit na jednání nebo do školy včas, dobré je získat velkou zakázku, dobré je mít samé jedničky …

Špatné je mít zpoždění, špatné je udělat chybu, špatná je kolona …

Co když je ale vše trochu jinak?

Co když jsou věci a události kolem nás emočně zcela neutrální?

 

V rádiu měli celkem dobrý odhad. Po půl hodině čekání v koloně jsem projížděl kolem místa, kde se stala dopravní nehoda. Nebyl to pěkný pohled. 5 osobních aut a jeden kamión. Spousta majáčků, některá auta naprosto sešrotovaná a bohužel, dle černé dodávky, někdo neměl takové štěstí, jako já.

 

Někdo nevstal pozdě.

Někdo nezapomněl telefon.

Někdo nepotkal pomalu jedoucí auta a popeláře.

 

Kdybych neměl 10 minut zpoždění, mohlo by vše být úplně jinak. Co je ve srovnání s tím ztracená zakázka.

A co kdybych tu zakázku získal a zadavatel byl později tak náročným a nespokojeným klientem, že by se z nejlepší zakázky najednou stala ta nejhorší zakázka?

Kde bereme tu odvahu odhadovat, jak dané události ovlivní náš život do budoucna?

Kde bereme odvahu soudit, zda je daná událost z dlouhodobějšího hlediska pozitivní
či negativní?

Stojí nám za to být rozzuření, nervózní a naštvaní, když jsme si zrovna třeba zachránili život?

Však si vzpomeňme na ty nejdůležitější chvíle Vašeho života. Vzpomeňme si třeba
na svého partnera. Na chvíli, kdy jsme ho poprvé potkali.

Věděli jsme v tu chvíli, že se právě odehrává jeden z nejdůležitějších okamžiků
v našem životě?

Pravděpodobně ne. Natož abychom uměli odhadnout, zda nás ovlivní pozitivně
nebo negativně.

Přijímejme věci kolem sebe s větší pokorou a přijímejme je takové, jaké jsou.
Nikdy přeci nevíme, jak náš život ovlivní.

Žijme více v přítomností a méně v našich myšlenkách a odhadech, jak ta či daná událost ovlivní naši budoucnost.

A nezapomínejme na to, že jen na nás samotných závisí, zda nás i velmi nepříjemné události nakonec z dlouhodobého hlediska položí a nebo posilní.

A až budeme zas někdy stát v koloně, vzpomeňme si, že je lepší být na jejím konci, jak na jejím začátku …

Komentáře
  1. Zdeněk napsal:

    Dobry den, naprosto pozoruhodne zamysleni nad zivotem. Toto se opravdu stava. Dekuji za inspiraci, jak jinak lze take koukat na bezne kazdodenni udalosti. Zdenek

  2. Jiří Škrabánek napsal:

    Krásný den
    jsem dynamický člověk a kolona byla pro mě něco hrozného, za pár let jsem si ale zvyknul a nyní to již beru jak to je. Hledám možnosti jak ji objet, ale aby mě to stresovalo? To už naštěstí nehrozí, raděj si vždy najdu něco, co si zaslouží mou pozornost, pokud zrovna v koloně jsem.

    Děkuji za článek

  3. Jitka napsal:

    Naprosto souhlasím.Sama sice nejsem řidič,ale vždy spolujezdec.Různé situace,spěch a pod.řešíme na každé cestě.Můj táta vždy říkal:”To chce klid a nohy v teple”Moc děkuji za meil.Není na škodu,když si každý kdo usedá za volant toto přečte.Díky a samou příjemnou jízdu bez nehod.

  4. Vladislav napsal:

    Dobrý den,
    děkuji za Váš dnešní článek. Zrovna v pátek jsem dostal smyk na namrzlé vozovce a obrátil půl roku staré auto na střechu. První emoce vztek, vina všeho okolo včetně počasí atd… Potom zvážení, plechy a peníze vs. zdraví a rodina. Nic se mi nestalo a tento zážitek beru jako poučení pro příště. Rozhodně je lepší s odřenou rukou volat odtahovou službu, než se za týden probudit na JIPCE.
    Peřeji mnoho zdaru a díky za Vaší práci, která je pro mě velkou inspirací S pozdravem
    Vladislav Surovec

  5. Jirka Chylík napsal:

    Jasně ,že máte pravdu ,ale proč si to člověk neuvědomuje v danou situaci a občas si ti uvědomí až se uklidní. Ani nevíte jak spousta lidí touží po klidu , mít nad věcmi nadhled a ještě být pozitivní ( jsem jeden z nich a ještě prudká povaha nebo cholerik ? Já v tom nevidím moc rozdíl) , vlastně to víte jinak bych nedostal tento mail . Proč má člověk pocit ,že jen pracuje a někam se žene a není rád ,že je zdravý a ,že se má velice dobře ,má skvělou rodinu , má so jíst a kde spát ………… proč ? díky a pěkný den Jirka

  6. Alena napsal:

    Dobrý den,
    ano, je to přesně tak a já si právě teď tu velkou životní pravdu potřebovala přečíst a připomenout…, díky za mail s odkazem. Přeju hezký den jak Vám, tak Pepovi a všem kdo tohle budou číst. Děkuji!
    Alena

  7. Jarmila napsal:

    Dobrý den,

    naprosto s Vámi souhlasím, že to co jste napsal je velká životní pravda.
    Hezký den.Jarmila

Napsat komentář: Jiří Škrabánek Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..