Když má obchodník den blbec

Jedu po drncající dálnici. Za chvíli mám důležité obchodní jednání. Mám zpoždění. Někdy ani hodinová rezerva zkrátka nestačí.

Do ruky beru džus, který jsem si koupil na benzínce. Takový ten v měkkém obalu,
do kterého musíte píchnout ono zahnuté brčko, abyste se mohli vůbec napít.

Zkuste si to představit…V jedné ruce volant a džus a v druhé brčko, kterým se snažíte trefit do té proklatě malé dírky na vrchu obalu.

No, jak asi Peter dopadl. Co myslíte?

Trefil jsem se! Sice až na popáté, ale trefil!

Jenže jak brčko proniklo příslušným otvorem, v tu ránu má druhá ruka obal zmáčkla
a zahnuté brčko se už postaralo o špičkové nasměrování žluté lepkavé tekutiny přímo na mou košili.

Když má obchodník den blbec

Co teď?
Teď se Petře ukaž. Sám to učíš už několik let. Tak se ukaž. Nepodléhej panice. Udělat obchod v krásně bílé, nažehlené košili, to dokáže každý. Ale udělat obchod v košili s flekem přes celou hruď, to je výzva! To je umění. To dáš! Dej si povolení!

Když se obchodníkovi stane něco podobného, co není v jeho možnostech řešit, má jen dvě možnosti. Buď to vzdá a schůzku zruší, nebo se překoná a jde do toho.

Co většině lidí přijde trapné, to nám paradoxně pomůže sklidit velkou dávku sympatií
a uznání protistrany. Zbývá jen jediné. Vzít to s humorem.

Využijte toho. Využijte té krátké chvilky, kdy se protistrana podívá na Váš flek.
A překvapte ji svým klidem a vtipem: „To je dneska přece v módě, těsně před schůzkou se polít pomerančovým džusem. Chcete taky? Ještě mi trochu zbylo 🙂 …“

Možná před Vámi bude stát suchar, který to nevezme. Otázkou však je, zda by bylo, v případě uzavření obchodu s takovým sucharem, oč stát.

Ale garantuji Vám, že drtivá většina lidí to vezme s úsměvem. A navíc jim budete sympatičtí, protože podobné faux pas se stalo snad každému z nás a tudíž si většina lidí umí představit, jak těžké pro Vás bylo, se po takové nepřízni osudu sebrat a jít
na jednání, navzdory mokré košili, ze které ještě kape na podlahu jednací místnosti. Tím spíš, když to berete s takovým klidem a humorem. No, lepší ice breaking snad ani nevymyslíte 🙂

Jasně, jsou chvíle, kdy lze najít alternativní řešení. Třeba stihnete koupit novou košili
a přesvědčíte prodavačky, aby Vám ji ještě vyžehlily 🙂

Ale když se nedaří, vzpomeňte si na mne a na dnešní článek, usmějte se a řekněte si: Když to dám v takovéto situaci, tak pak už to dám kdykoliv! 🙂

….

Měl jsem 2 minuty do začátku. Konferenciér už o mně mluvil. Stovky lidí v sále. Ještě poslední doušek kávy.

Sakra! Kalhoty mokré na místě, kde byste si je opravdu mít mokré nepřáli. 🙂 Co teď?

Ubrousky! Moje spása! Aspoň to dostanu z nejhoršího. Jenže, zkusili jste někdy ubrousky stírat mokré vlněné kalhoty? Kdo ano, asi jste stejně jako já zjistil,
že zanechají nepříjemně bílou stopu. To nevymyslíš. To aby byl flek na černých
kalhotách ještě více vidět. Nejen že byl tam, kde byste ho nechtěli mít, ale navíc bílý …

Co myslíte, dal jsem to?

A co myslíte, jak se mi jde dnes na stage, když mám na sobě vše suché a nažehlené?

Tak až bude nejhůř, vzpomeňte si. Nejste v tom sami.
A napište mi, zda se Vám také někdy něco podobného podařilo 🙂

Autor: Peter Urbanec

Peter Urbanec fotografie

Komentáře
  1. Majka napsal:

    Dobrý deň, stalo a toho roku. Bolo horúce letné popoludnie, niečo cez 30 st. Mala som stretnutie s dámou, ktorú som v živote nevidela, cez mesto som si hrdo vykračovala v lodičkách na vysokom opätku, silonkách, púzdrových šatách so zapínaním zipsu na chrbte. Pri ich obliekaní som si vravela – ups nedotiahnem na zips, pomôže mi manžel. Až v strede prezentácie som si uvedomila, že mi na chrbát akosi čudne fúka a v tom mi to došlo …. v mysli sa mi pretočil celý film, koho som cestou na stretnutie stretla a už som aj pochopila, prečo sa ľudia tak za mnou obzerali 🙂 🙂 🙂 …. nuž čo, požiadala som spolustolovníčku o zapnutie zipsu, poriadne sme sa zasmiali a je mojou dobrou klientkou. Všetkým prajem skvelý deň 🙂

  2. Jiří Maliňák napsal:

    Ahoj Peter a všichni ostatní.
    Faux pas nebo-li trapasy se mi stávají a jsou součástí mého života.
    Jeden, který se mi stal před cca 20 lety, kdy jsem čekal úplně v jiném divadle než jsem měl, mi pomohl dostat se až do finále v humorných řečech.
    Nikdy člověk neví, jak se v budoucnu takové věci v dobré obrátí.
    Přeji krásné dny a faux pas zdar.
    Jiří Maliňák

  3. jozef napsal:

    Pravidelne.Mám pocit že keď prídem za klientom špinavý od oleja,alebo niečo od auta tak som váženejší ako keď prídem v naškrobenej košeli.Klient aspon vie že si problém riešim na mieste sám a nečakám na pomoc druhých.

  4. Martin Mitrenga napsal:

    Dobrý den,
    Když jsem byl mladší, stresoval jsem se tím. Nyní po 22 letech v obchodu a hlavně mezi lidmi, i po různých životních lehkých či těžkých situacích, mám asi tento postoj:
    Stalo se? Stalo! Stres nepomůže. Pokud lze nějak zmírnit stav, jakoukoliv úpravou, opravou, tak to udělám.. Zbytek se pokusit přehodit ve svůj prospěch. Rád si udělám ze sebe srandu. Otočit negativum v pozitivum dřív, než si někdo začne všímat “něčeho nestandardního” :-). Hezký den a ať se vám daří! Martin M

  5. Marta Věncková napsal:

    Uvoľnenosť, humor, nebrať sa vážne… to všetko otvára srdce druhých. Nie, nestalo sa mi nič podobného, ale cítim to tak, že keď človek dokáže zvládnuť takúto situáciu, stane sa v mojich očiach slobodným! Som v procese uvedomovania si čohokoľvek. Každý deň. Akoby sa mi pred očami prehrávali ukážky z filmu mojho života. A ja pozorujem ako sa do mňa zapisovali rozne programy, ktoré ma ako povrazy zvazovali. Každy deň, povraz za povrazom. Ako keď sa larva zakukľuje. Je to teda proces z larvy sa dostať. Je to “porod” i s porodnými bolesťami. 🙂 Zatiaľ pomaly vykúkam, sem-tam ukážem moje krásne, nádherne zafarbené krídla, ale potom sa opať stiahnem. Vykukujem ale oveľa častejšie. 🙂 Ale raz! Keď vyletím… To bude paráda a na to sa veľmi teším. Vďaka všetkým, ktorí mi v tomto procese pomáhajú. Marta.

  6. Hela napsal:

    Mne síce nie, ale s kolegom sme šli v horúcom lete na stretnutie a on len tak v domácom oblečení s tým, že sa tesne pred tým prezlečie. Robil tak pravidelne, len raz sa prezliecť nebolo do čoho. Mne bolo zo začiatku trápne, ale kolega to s úsmevom vysvetlil a domáci to zobrali v pohode. A dali sme to. 🙂

Napsat komentář: Jiří Maliňák Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..