Vzorné Vánoce
Ve vzdálené velkomoravské vísce Vranovice, ve velkém výběhu výjimečné vily Vratislava Vávry, vědeckého výzkumníka ve výslužbě, vzdorovitě vyl vnadný vlkodav Vick. Viditelná visačka ve vchodu výběhu vlála ve východním větru. Vykreslovala významnou výzvu: „Ve vilu vcházet vypovězeno“!
Vratislav vytrvale vykřikoval větu „Vicku: vyješ, vrčíš – vždyť vyplašíš Vánoce, víš?“, „Vlez ve vigvam!“, volal. Vydrážděný vlkodav Vick, ve vrcholu vlivu veškeré veselosti výjimečného volání vedoucího Vratislava, vyskakoval vzhůru ve vzduch, vztekle vrčel více, vyl vydatně večerní vesnicí…
Vzduch však voněl vánočkou. Vranovičtí vesničané vítali všechny vánoční výzvy včetně vánoček, věnečků, všelikých vlašských výtvorů… Však vyslechnout vánoční vytí vlkodava? Velmi vyčichlá vychytávka! Vděčnost večera vyprchala, vesničané vyšli veskrze vybuzeni vizourem, vínem. „Vratislave, vidláku, vylez ven“, volali ve vrata vily, „Vratislave, vysmahni Vicka! „Vychrtlý vořech, vyje, vyrušuje, víš vole?!“ Vzrušené výpady vesničanů vylétaly věru vysoko…
Vratislav vzplanul: „Vám vytí vadí?“ Vzápětí však vyzkoušel významnou výchovnou větu, větrající vzniklou vybroušenost vztahů: „Však vězte, Vick volá Vánoce!“ Variace vyzněla vážně výborně! Ventilace vesničanů vyprchala!
Vzdor vesničanů vyprchal, vyšli vstříc večerní vánici. Vzdálený vlak vrčel vysočinou. Věšáky vítaly vlhké větrovky vracejících vesničanů, vesničanky vykouzlily vánoční večeři…
Večerními vteřinami Vánoce vešly ve vily volně, vesele! Vymetly vztek, vyklidily vtíravou vizi vycpaného vlkodava Vicka, vyčistily vzpurné vášně, vlídně vytvořily vnitřní vyrovnanost všem Vranovickým. Voňavé vteřiny vytvářely vánoční vzpomínky ve vzorné Vánoce…
Vytrvalost Vratislavova vzdělávání vynesla výsledek. Vyhrál večer vrcholnou výzvu, vyzařoval velkou veselost. Vzniklé vítězství vyhodnotil Vratislav větou:
„Vánoce = verbální valium“!
Doslov:
Nemám ambice Vám dávat kázání, jestli jsou Vaše Vánoce dostatečně vzorné nebo ne. Nejsem ani pod vlivem melancholie Vánočního ducha ani komerční kocoviny ze „svátku dárků“. Přeji Vám jen, ať strávíte letošní svátky tak, abyste si na ně mohli mile vzpomenout i příští rok.
A vzpomínat nechť mohou i Vaše děti. Protože nejsme ostrovy, ale lidé, a pokud máme děti, vzorem jim jdeme, ať chceme nebo nechceme. Vzorem si můžeme jít v podstatě i sami sobě. Nebudeme pak potřebovat valium ani jiný lék na mírnění našeho kontaktu s vnější realitou nebo našim nitrem. Přeji Vám jen, ať strávíte letošní svátky tak, abyste si na ně mohli mile vzpomenout i příští rok. Tak teda: Veselé a Vzorné Vánoce!
autor: Martin Padalík