Když manažer mlčí

Znám jen málo manažerů, kteří dovedou opravdu mlčet. Ale ti patří k těm k nejlepším.

Hovořím tu o síle naslouchání. O tom, že když za námi přijde náš pracovník, stačí kolikrát jen mlčet a naslouchat.

Rozvíjí se pak u něj myšlenkový tok, který by se nerozvinul, kdybychom do jeho promluvy zasáhli. Jakýkoliv náš předčasný vstup může pracovníka zcela zastavit.

A já zasahoval opravdu často. A dokonce jsem svým lidem skákal do řeči. Zejména, když jsem s nimi nesouhlasil.

O tolik zajímavých i důležitých myšlenek jsem kvůli tomu přišel …

Můj názor je důležitější než tvůj

Skákáním do řeči dáváme najevo toto: „Můj názor je důležitější, než tvůj.“ S jakými pocity pak asi náš pracovník odchází?

Dokonce i když slušně počkáme, až dotyčný domluví a až pak spustíme, můžeme vysílat: „Stejně tě vůbec neposlouchám, jen jsem slušně počkal, až přestaneš mluvit, abych mohl říci svůj názor.“Mlčení manažera

Ptát se nebo mlčet?

Později jsem přišel na sílu otázek. Na to, že s jejich pomocí mohu své lidi rozvíjet.
Že díky nim z nich mohu dostat nápady, které by sami jinak nevyslovili.

Jenže i otázka, která je vyslovena v nesprávné chvíli, může zastavit veškerou kreativitu a upřímnost. Pokládat správné otázky ve správnou chvíli je opravdové umění.

Nakonec jsem přišel na to, že mnohdy stačí jen mlčet.

Když za mnou přijde někdo z mých lidí: „Petře, máme tady problém s …“, stačí jen chvíli mlčet poté, co domluví a on sám začne aktivně hledat řešení.

Ticho, které nastane, je pro něj totiž nepřirozené. A tak logicky začne mluvit dál a často o tom, jak by se problém mohl vyřešit.

Někdy lidé zkrátka a jednoduše potřebují jen vyslovit nahlas, co je trápí a až pak je začnou napadat kreativní řešení.

Ano, neplatí to pro všechny, ale u řady lidí to funguje skvěle.

Nicméně, přece mohu začít mluvit kdykoliv. Ale jakmile jednou začnu, už to nevrátím.

Díky naslouchání se dozvíme a naučíme opravdu skvělé věci

Můžeme se umět skvěle ptát, ale pokud nebudeme naslouchat, je nám to k ničemu. Neuslyšíme totiž odpověď.

I když s 90% toho, co mi někdo říká, nesouhlasím, není to přece důvod, abych začal předčasně mluvit. Co když těch zbylých 10% mi v něčem neuvěřitelně pomůže?

Víte, kdy jedině se to dozvím? Ano, jen tehdy, když potlačím své ego a svou potřebu
se obhajovat. Když potlačím potřebu obhajovat své názory a postoje a budu mlčenlivě naslouchat. Jen tehdy.

Mluvit o svých postojích a názorech mohu později. Proč bych tedy o nich mluvil
ve chvíli, kdy se můžu něco cenného dozvědět?

Naslouchání z nás dělá lídry

Mimochodem, nasloucháním získáváme velký vliv. Naopak, když svým lidem nenasloucháme, brzy se začnou poohlížet po někom jiném, kdo by jim naslouchal.

Nasloucháním dáváme lidem najevo, že nám na nich a jejich názoru opravdu záleží.

Tak co, zkusíte to? Zkusíte dnes mlčet ve chvílích, kdy jste byli zvyklí mluvit?

Napište mi dolů do příspěvku, co se dělo, když jste mlčení vyzkoušeli. Stačí pár vteřin. Když se nebude dít nic vždy můžete začít mluvit 😉

Autor: Peter Urbanec

Peter Urbanec fotografie

Komentáře

  • Josef 21.10.2016 14:21

    Pěkně napsáno. Díky.

  • Eva 06.10.2016 13:44

    Pěkný článek, hlavně když mluví ženy, u těch je potřeba mlčet a vnímat je, ony se chtějí vypovídat a nechtějí žádné nevyžádané rady, ani doma, ani v práci. Já bych nejraději něco řekla, ale bojuju, přitakávám, aktivně poslouchám, není to snadné.
    Když mluví muži, je lepší je něco ocenit, pochválit, oni se uklidní a začnou si věřit, je to pak vše snadnější.

  • Lubo 06.10.2016 12:35

    Pocuvanie je nevyhnutne v kazdom segmente zivota.

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.